Tentokrát se zaměříme na to, jak nastavit hranice pro batole tak, aby je akceptovalo a jejich vymáhání se setkalo s co nejmenším odporem. K tomu výrazně pomohou následující tři kroky:
- Musí být jasné, kde hranice leží. Dítě musí přesně vědět, co smí a co už ne. Pro děti, které se terpve snaží zorientovat ve světě, je náročné pracovat s tím, že někdy něco smí a jindy ne. V takových případech se jejich frustrace projevuje tím, že se začnou vztekat.
- Vyžadujte dodržování nastavených hranic. Je jasné, že vás děti budou zkoušet, ale vaší prací jako rodiče je nepovolit a trvat na tom, co jste řekli. Když ustoupíte, dítě si to zapamatuje a příště to bude zkoušet znovu. Pravděpodobně se při zákazu neobejdete bez dětského pláče nebo vztekání. Ale je to důležitý moment, kdy se dítě učí, že ve světě není vždy všechno podle něj. Nepovolujte. Ale buďte na dítě laskaví a vyjádřete pochopení pro to, že se mu to nelíbí.
- Následky při nedodržování hranic by měly být logické a odpovídat věku dítěte. Když s jednoletým batoletem nebudete půl dne mluvit za to, že rozlilo vodu, není to úplně adekvátní. Stejně tak si pravděpodobně do večera nebude pamatovat, že mu nečtete pohádku, protože ráno tahalo kočku za ocas. Důsledek by měl přijít okamžitě, aby měl výchovný efekt.
I když se dítě bude rozčilovat, plakat nebo vztekat, nechte ho jeho emoce prožít. Jedním z Montessori hesel je to, že toleruje všechny emoce, ale ne všechno chování. Jak jsem již zmínila výše, při vztekání buďte u dítěte a buďte mu oporou. Neříkejte věty typu: “Přestaň, vždyť se nic nestalo,” ale uznejte, že je rozzlobené: “Vidím, že tě hodně rozzlobilo to, že nemůžeš házet se skleničkou.” Dítě tak získá pocit, že jste na jeho straně a že jeho pocity jsou důležité.
Pokud se dítě vzteká, nemá cenu mu v danou chvíli dávat kázání nebo po něm chtít, ať svou chybu napraví. Nejprve počkejte, až se uklidní. Ale pak vyžadujte nápravu, opět adekvátně věku. Nechcte ho umýt pokreslenou zeď, vyžadujte, ať se jde omluvit dítěti, které praštil apod.
A nezapomeňte dítě obejmout, ať ví, že ho milujete i navzdory chybám, které udělá.
Aplikujete podobné principy, jak nastavit hranice pro dítě? Co jiného se vám osvědčilo? Napište mi do komentářů.