Téma toho, jak naslouchat svým dětem, jsem již velice zlehka nakousla v článku z minulého týdne, kde jsme se bavili o tom, jak začít s Montessori doma. Zmínila jsem tam, že byste s dětmi měli mluvit tak, jak byste chtěli, aby ostatní mluvili s vámi.
Přišlo mi na téma několik dotazů a shodou okolností jsem téma naslouchání řešila minulý týden i u nás doma. Syn byl totiž nešťastný, že mu ráno tatínek nemává u okna, když ho odvede do školky. Se synem jsme se o tom večer bavili, souhlasil, že mávat nepotřebuje, a druhý den po rozloučení (bez mávání) byl zase nešťastný a větší část dopoledne proplakal.
Došlo mi, že ač jsme s manželem měli pocit, že jsme si se synem promluvili a vše vysvětlili, mluvili jsme víc my než on a málo jsme naslouchali tomu, co potřebuje, čímž jsme ho nevědomky vmanipulovali do toho, aby nám odkýval, že ráno mávat nepotřebuje.
O tématu naslouchání jsem pak dlouho přemýšlela a snažila se o něm získat co nejvíc informací. K čemu jsem dospěla? Pojďte si to přečíst.
(Mimochodem mě zaujalo, že je na internetu i v knížkách spousta informací o tom, jak přimět dítě, aby vás poslouchalo, ale o naslouchání rodičů dětem je toho napsáno výrazně méně.)
Proč je schopnost naslouchat důležitá?
Jestli v budoucnu chcete, aby k vám děti byly upřímné a svěřovaly se vám (obzvlášť často jsem na to myslela, když jsem koukala na film V síti), musí z vás cítit, že vás opravdu zajímá, co vám říkají, a že, ač se to vám dospělým možná nezdá, chápete, že jsou pro ně jejich problémy velice důležité.
Když se vám s něčím svěří, nebagatelizujte to slovy: “Ale vždyť se nic nestalo,” nebo: “Prosím tě, na tom přeci nezáleží.” V dospělém světě to tak být může, ale ve světě dětí jsou opravdu zásadní i takové drobnosti jako to, že si ve školce nemohli hrát se svým oblíbeným bagrem.
Pokud u vás porozumění nenajdou, postupně se svěřovat přestanou. Dost možná si do budoucna odnesou zprávu, že jejich pocity a obavy nejsou důležité. A budou pak upřednostňovat potřeby ostatních před svými vlastními, což nevytváří zrovna šťastné dospělé.
Jak naslouchat dětem správně?
Když se vám dítě svěřuje s něčím, co je pro něj citlivé nebo bolestivé, opravdu ho poslouchejte. Přestaňte dělat to, čemu se zrovna věnujete. Přidřepněte si, abyste byli na jeho úrovni a dítě mělo pocit, že opravdu nasloucháte.
Nechte ho domluvit, než mu začnete klást otázky, i když jeho vyjadřování může být kostrbaté a může trvat delší dobu, než se dostane k tomu, co chce říct. Svými otázkami byste ho mohli odvést od toho, co se snaží sdělit.
Když domluví, zopakujte, co řeklo, abyste sebe i jeho ujistili, že jste se správně pochopili. “Tebe mrzelo, že si s tebou Markéta nechtěla hrát?” nebo “Jsi nazlobený z toho, že sis nemohl dát svačinu, na kterou jsi měl chuť?” “Přijde ti nespravedlivé, že jsem na tebe křičela?”
Tím, že pojmenujete to, jak se dítě nejspíš v dané situaci pravděpodobně cítilo, mu pomůžete zorientovat se v jeho pocitech.
Není třeba (stejně jako když se vám svěřuje dospělý) snažit se situaci nějak vyřešit. Důležitější je být tu pro dítě a nechat ho, aby se vám mohlo svěřit. Pokud máte pocit, že by od vás chtělo nějaké řešení, zeptejte se ho: “Chceš, abych ti to pomohl nějak vyřešit?” nebo: “Můžu ti s tím nějak pomoct?”
A to je vlastně všechno. Takhle napsané to vypadá až banálně, ale sama vím, jak snadno se na to v ruchu každodenního života zapomíná.
Kam se vydat dál?
Pokud vás téma komunikace s dětmi respektujícím způsobem zajímá tak moc jako mě, doporučuji přečíst si například knížku Rodičovština, která se věnuje nejen naslouchání, ale i používání různých záludných větiček jako: “Už jsi dost velká na…” nebo: “Kluci nepláčou.”
Další knížka, která se věnuje přímo Montessori a komunikaci, je Montessori batole. Můžete ji brát jako čtivý úvod do celé problematiky a celkově ji doporučuji každému, kdo se o Montessori nebo respektující přístup k dítěti zajímá.
Skvělý je také podcast 13 hříchů rodičovství, ve kterém psycholog zmiňuje, co všechno říkáme (a neříkáme) dětem a jaké rány si z toho můžou odnést do dospělosti.
Máte nějaké další tipy, jak mluvit s dětmi? Budu moc ráda, když se o ně podělíte v komentářích.