Montessori v kuchyni

Lze uplatňovat Montessori v kuchyni už od toho nejútlejšího věku vašeho děťátka? Myslím, že ano! Přečtěte si, jak jsem k tomu přistupovala já.

Je pro mě důležité, aby si syn vybudoval zdravé stravovací návyky a užíval si všechny aktivity kolem přípravy jídla a stolování. Už od prvních příkrmů mu proto vařím téměř všechna jídla doma. S tím se pojí to, že trávíme hodně času v kuchyni. Aby se tam brzy nezačal nudit a já měla klid na přípravu jídel, museli jsme spolu najít nějakou strategii, jak nám to bude společně fungovat. 

Jak zabavit miminko pomocí Montessori v kuchyni?

Když byl syn jen malé miminko, které se horko těžko převrátilo ze zad na břicho, měla jsem ho položeného na ovčí kožešině na zemi. Nad ním byla buď hrazdička nebo jsem mu nechala na hraní nějaké drobné předměty z kuchyně jako víčka, kávové lžičky, zavírátka na pytlíky, čistou houbička na nádobí apod.

Jedním z důležitých Montessori principů je to, že se dítě setkává s reálnými, funkčními předměty. A že je všechny může prozkoumávat. Proto jsem raději již od narození nechávala na hraní právě věci běžné potřeby než například různá chrastítka a plyšáky,

Když objevil lezení a žádný šuplík nebyl v bezpečí před jeho kramařením, vyklidila jsem několik spodních šuplat a dala do nich různé větší kuchyňské náčiní, o které se nemohl zranit, na prozkoumávání. Šlo o různé měchačky, obracečky, plastové části kuchyňského robota. Do šroubovacích plastových krabiček jsem mu nasypala rýži, těstoviny nebo luštěniny. Občas jsem ho nechala hrát s papírovými ubrousky (a modlila se, ať je celé nesní, zatímco škrábu brambory). 

Když syna začalo zajímat, co dělám já

Postupně se začínal víc a víc zajímat, co kutím já na lince. Takže vždycky, když ho přestalo bavit prozkoumávání šuplíků, posadila jsem ho do vysoké židličky a on mě pozoroval. To ho postupně baví víc a víc. Sledovat rozklepávání vajíček je něco, co ho vždy zaručeně rozesměje. 

Zatím ještě nemáme učící věž, takže syn nemůže stát přímo u linky a pomáhat mi. Abych ho do kulinářského procesu co nejvíc zapojila a vedla ho k lásce k čerstvým surovinám, snažím se mu dávat přičichnout ke každé bylince a koření, které používám. Ochutnáváme spolu ovoce a zeleninu. Když to jenom trochu jde, nechávám ho párkrát zamíchat těstem, pomáhá mi do něj lít vodu apod. 

Velký úspěch má také to, že si sám může “krájet” ovoce a zeleninu. Nepoužíváme nůž, ale bílou umělohmotnou stěrku z Tescomy, kterou mám na uhlazování krémů na dortech. Není vůbec ostrá, takže nehrozí, že by se o ni syn mohl pořezat. Ale zvládne rozříznout měkké ovoce a zeleninu jako jsou banány, jahody, měkké hrušky, meloun a okurky. Je třeba počítat s tím, že dítě neudělá hezky úhledné tvary a pravděpodobně jídlo dřív sní. Ale zabaví ho to. Jedná se o praktickou činnost, kterou má Montessori pedagogika tak ráda, a dospělý může v klidu pokračovat ve vaření. 

Když syna nebaví sledovat, co dělám

Když syn nevydří v židličce, mám pro něj na podnosu připraveno několik nádob různých velikostí, pár lžic a naběraček. A k tomu hrst nebo dvě syrových těstovin. Nechám syna, ať si hraje dle libosti. Momentálně trénuje používání lžíce, a proto přendavá těstoviny na lžičce z jedné nádoby do druhé. 

Používat syrové těstoviny se mi osvědčilo ze všechno nejvíc. Snadno se uklízí. Jsou dostatečně velké, takže není taková pravděpodobnost, že by je vdechl. A pořád je to jídlo, takže když si sem tam nějakou strčí do pusy, není to konec světa.

Když máme dovařeno, syn si jídlo přenese do svého Montessori stravovacího koutku. Všimla jsem si, že když se podílí na přípravě, jídlo pak jí s mnohem ětší chutí. Máte to taky tak?

A jaké triky na zabavení dětí se osvědčily v kuchyni vám?