Dnešní článek se netýká jen Montessori pedagogiky, ale celkového přístupu k dětem.
Nedávno jsem byla se synem na Montessori kroužku, jehož součástí je vždycky nějaká výtvarná aktivita. Děti seděly u nízkého stolku, každé mělo v ruce voskovku a různě zaujatě si kreslilo na papír, který mělo před sebou.
My matky a lektorka, která kroužek vede, jsme stály opodál a bavily se spolu. Po chvíli přišla řeč na voskovky, se kterými děti pracovaly. Lektorka nám nadšeně řekla, že jsou ze včelího vosku, který je zdravotně nezávadný. A že kdyby ho děti chtěly sníst, nic se jim nestane.
A přesně v tu chvíli opravdu všech pět dvouleťáků svojí voskovku strčilo do pusy. I když to předtím ani jeden z nich neměl potřebu udělat. To pro mě bylo jasným důkazem, že děti jsou opravdu jak houby a vnímají a slyší a rozumí mnohem víc věcem, než si my dospělí uvědomujeme.
Je mi pak smutno, když vidím, jak se někteří rodiče před dětmi vyjadřují. Jedna známá před synem pravidelně prohlašuje, jak je zase celý den protivný. Klasikou je pak o dětech před nimi říkat, jak zlobí a neposlouchají. Ale nevsugerováváme jim tak náhodou, jak očekáváme, že se budou chovat? A i kdyby ne, nemrzelo by vás, kdyby o vás někdo prohlašoval, jak jste nemožní?