Chci, aby můj syn miloval čtení stejně jako já. Proto jsem si pro sebe stanovila několik pravidel, která ho, pevně doufám, povedou k lásce ke knížkám.
Některá pravidla kopírují klasické Montessori principy. Mezi ně patří napřiklad to, že knížky pravidelně rotuji, když vidím, že o ně syn ztrácí zájem. Vždy je má rozložené tak, aby viděl jejich titulní stranu a ne jen hřbety.
V klasickém Montessori pokojíčku často najdete speciální knihovny, které umožňují vystavovat knížky právě tímto způsobem. Já jsem nechtěla do takové knihovny investovat, protože mi přijde, že se využije jen pár let. A proto jsem místo toho přidělala na stěnu poličku do výšky, kam syn dosáhne, a knihy mu vydtavuji na ní.
Ve svém pokoji má syn vyhrazený čtecí koutek (viz obrázek níže).
(Pokud se chcete řídit Montessori pedagogikou, dbejte i na výběr titulů pro vašeho malého čtenáře. Knihy by měly mít tématiku z reálného života. To znamená vyhnout se například mluícím autům nebo nadpřirozeným bytostem. Ideálně až do šesti let. )
A k tomu jsem si přidala ještě pár vlastních pravidel, jak vést dítě ke čtení:
- Před spaním vždycky čteme pohádku.
- Kdykoli ke mně syn přijde s knížkou, plně se mi věnuji a prohlížíme si ji tak dlouho, dokud on sám nepřestane.
- Chodíme spolu do knihovny a knihkupectví a snažím se, aby to pro něj byl příjemně strávený čas.
- V knihovně si může vybrat, které knížky si chce půjčit domů.
- Snažím se, aby mě každý den aspoň chvilku viděl, jak si čtu.
Až syn trošku povyroste, chtěla bych nám ještě zavést rituál společného čtení. Až se probudí po odpoledním spánku, zůstali bychom spolu chvíli zalezlí v posteli a každý si něco četl. Nebo ještě lépe – já bych si uvařila kávu, pro syna bych připravila kakao, rozvalili bychom se na gauči a každý se ponořil do své knížky.
Myslíte, že je to reálné? Máte nějaké triky, jak vést dítě ke čtení?
