Od té doby, co syn začal v září chodit do školky, řeším často to, že bych potřebovala pracovat, ale syn musí zůstat doma, protože je nastydlý. Je to prekérní situace a stále se učím, jak ji co nejlépe vyřešit.
V prvních měsících, když jsem si ještě naivně myslela, že se jedná o krátkodobý jev, než si syn vybuduje imunitu na všechny rýmy a kašle, které mezi dětmi létají, jsem to moc neřešila a když musel zůstat doma a já potřebovala pracovat, dala jsem mu tablet a byl klid. Občas jsem zkontrolovala, jestli kouká na alespoň trochu rozumné pohádky, a pracovala tak rychle, že by ze mě měli radost autoři všech knížek o efektivitě, abych mohla skončit co nejdřív a synovi se mohla věnovat.
Když se situace ani po dvou měsících neměnila a syn zůstával doma stále relativně často, začalo mi vadit, že pořád jen kouká do tabletu. Nejsem tak silným odpůrcem technologií jako v některých klasičtějších Montessori domácnostech, ale čeho je moc, toho je příliš. Syna navíc koukání bavilo stále kratší dobu a jako pravidlo pro to, jak udržet používání tabletu v nějaké rozumné míře, jsem si nastavila, že mu na něj nebudu instalovat žádné hry. Ale co teď s tím?
Jak zabavit dítě bez tabletu?
Abych přestala pracovat pokaždé, když je syn s rýmou doma, pro mě není reálné. Přemýšlela jsem nad řešením docela dlouho a pak si naštěstí vzpomněla na to, že podobnou situaci už jsem řešila, když byl syn menší. Kolem dvou let se totiž rozhodl, že už nepotřebuje odpolední spánek. Já jsem ale potřebovala odpolední relax a vyčištění hlavy, který mi jeho spánek poskytoval. Abych o to nepřišla, vyrobila jsem pro syna tzv. “Quiet Bins”. Tyhle tiché krabičky jsou velice praktické záležitosti, i když jdete třeba s dětmi na návštěvu a chcete, aby se dokázaly zabavit samy.
Jsou to krabičky, ke kterým děti nemají normálně přístup. Dáte jim je k dispozici jen v těch chvílích, kdy potřebujete, aby byly v klidu. Jejich kouzlo spočívá v tom, že uvnitř jsou předměty, které neznají, a zabaví se právě tím, že je prozkoumávají.
Co do těchto tichých krabiček můžete dát?
Aby Quiet Bins fungovaly tak, jak jsem popisovala, předměty v nich by měly splňovat několik požadavků:
- měly by být pro děti zajímavé, aby je lákalo je prozkoumávat,
- měly by být bezpečné a dítě by mělo být schopné pracovat s nimi bez vaší pomoci,
- měly by mít různé využití, ne předem definovaný účel, aby dítě při práci s nimi mohlo zapojit fantazii.
Věci bude třeba uzpůsobit zájmům a věku dítěte, ale tady jsem pro vás připravila seznam, z něhož můžete načerpat inspiraci:
- knoflíky,
- brčka,
- vatové tyčinky,
- kamínky, mušle,
- malá zvířátka, postavičky nebo autíčka,
- svorky,
- postit lístky,
- kelímky,
- tácky,
- dřívka,
- razítka,
- lepidlo,
- věci na kreslení nebo malování,
- stavebnice, kostky,
- knížky,
- samolepky,
Jak vidíte, pro výrobu Quiet Bins nemusíte hned do obchodu. Stačí po bytě posbírat různé věci, o kterých si myslíte, že by děti mohly zajímat.
Jak to ještě vylepšit
Pokud víte, že Quiet Bins budete používat pravidelně (například během odpoledního odpočinku), můžete jejich účinnost vylepšit tím, že na každý den budete mít připravenou jinou krabičku. Tím pádem se dítě k danému materiálu dostane jen jednou týdně a věci budou stále neokoukané a budou tak maximálně zaměstnávat dětskou fantazii.
Jak to funguje u nás?
Vzhledem k tomu, že jsem u syna ne moc chytře vybudovala zvyk, že když je doma nastydlý, kouká na tablet, přechod ke Quiet Bins je u nás pozvolný. Dopoledne cca hodinu kouká na pohádku a pak mu dám krabičku s předměty. U ní vydrží cca hodinu (méně, když je nastydlý víc). Potom se mu třeba chvíli věnuji a hrajeme si spolu a celé kolečko začíná nanovo. V ideálním případě by si vystačil sám delší dobu, ale to bude běh na delší trať.
Znáte Quiet Bins a využíváte jejich zázračnou sílu? Nebo se je teprve chystáte připravit? Nebo máte jiné osvědčené tipy, jak zabavit dítě bez tabletu? Napište mi do komentářů!